Tyto webové stránky používají k poskytování svých služeb soubory Cookies. Používáním těchto webových stránek s použitím souborů Cookies souhlasíte. Více informací
Vytáhl jsem ven všechny své oblíbené kostlivce,
Abych zjara provětral si skříň
Vzal Tě s sebou sem,
Abys v každé vzpomínce
Byla se mnou, kde mě plaší stín
V hloubi skříně stín za hradbou nažehlených košilí
Stojí postava, co tuším, že ji znám
V tom koutě poznávám,
Když oči zbystří ve tmě po chvíli,
Starce, kterým jsem já sám
Posviť světlem svým do koutů nejistých
Posviť světlem svým, ať neplaší mě stín
Posviť světlem svým do koutů nejistých
Posviť světlem svým
Tvář, kterou vidím, teď tady jako knihu pročítám
Jako mapu dní a míst, kde už jsem byl
Posviť světlem svým do věcí, které si tak zazlívám,
Aby jednou provždy stín se vyjasnil
Kde mi svítíváš nebývám nekonečně nejistý
A neztrácím se v temných uličkách
Zůstaň světlem mým a zůstaň dokud se tu nevyznám
Dokud stín mi visí na patách
Posviť světlem svým do koutů nejistých
Posviť světlem svým, ať neplaší mě stín
Posviť světlem svým do koutů nejistých
Posviť světlem svým, ať i kostlivců je míň